"Myslela jsem, že máš předsevzetí přestat kouřit." komentuje mé balení cigára s úsměvem kamarádka.
"Slíbila jsem, že o tom budu psát, ne že přestanu." směju se a oboum nám je jasný, že jsem marná.
Včerejší den jsem uzavřela prázdným balíčkem tabáku a opět se rozhodla, že další už rozhodně kupovat nebudu. Tuhle strategii jsem již praktikovala několikrát. Je potřeba zužitkovat investované peníze a celou tu smrdutou závislost ukončit dokouřením posledního tabáku. Lenost a ranní mlha mě odradila od sólo vycházky pro nový a tak dopoledne proběhlo úspěšně - čistě. Nadarmo jsem několikrát zkontrolovala, že zbylý balíček je opravdu prázdný a ze zbylého prachu bych si stěží ani nešňupla.
Touha byla veliká a já se těšila až vyrazím na odpolední procházku se psem. Hodiny jsem kula pikle a plánovala návštěvu trafiky. Doufala jsem, že v ní prodávají moji značku a zároveň doufala, že ne. Vnitřní dialogy na toto téma mi připadají čím dál absurdnější.
Paní v trafice potvrzuje, že bílé Javanese vede.
"To je super. Teda, jak se to vlastně vezme."
Přeju si, aby se dokázaly moje dobré úmysly a snahy ztělesnit a občas mi daly pár facek. Nenechaly se ukecat.
Zanotovaly jsme si s kamarádkou nad problémy nás středoevropských žen do světa, bez jasných vizí, co dělat se životem. Celou procházku lesem jsme zakončily u kavárny s hrstí drobáků na jeden nápoj, jak se patří a sluší.
"Můžu si dát ještě cigárko?" ptám se ze slušnosti a obě se smějeme.
"Jen si dejte, slečno, co byste si nedala..." vyzívá mě culící se kuřák před podnikem.
"Ona od novýho roku přestala."
"A od prvního rána zase začala."
Pán doporučuje žádná předsevzetí si raděj nedávat, vrací se zpět do kavárny a v čase kolem třetí odpolední si objednává "ještě panáčka".
Na život se prý dá dívat jako na sklenici poloprázdnou, nebo poloplnou. Ten můj dnes byl poloplným panáčkem. Do dvou hodin jsem přeci nekouřila, tak nač být škarohlídem!
Žádné komentáře:
Okomentovat