Za poslední dny jsem teoreticky vyzkoušela mnohé způsoby odvykání kouření. Hlavou mi proběhlo tolik myšlenek, že by počtem slov stačily na slušnou diplomovou práci.
Jde to dobře, mám se fajn a k tomu vesele hulim jak fabrika.
Předsevzetí mají pár základních vlastností mezi, něž patří například dualita jejich povahy. Díky ní se jedna skupina předsevzetí pojí se slibem něčeho zanechat. Přestat kouřit, nejíst sladkosti, nepít alkohol, nemluvit sprostě, neutrácet za blbiny. Do našich rozhodnutí musí vstoupit velké NE. Druhou skupinou si naopak slibujeme získat nový návyk, vlastnost či například dovednost. Rozvíjet se, začít se věnovat nové činnosti nebo trávit více času vybraným zájmem.
Při přemítání o kouření a každodenním ignorování svých slibů mám pocit, že něčeho nechat je přeci mnohem těžší, než něco začít dělat. "Jíst víc zeleniny bude brnkačka oproti ztrátě příjemných okamžiků na balkoně." říkám si.
"Když si dám cigáro, tak mi všichni můžou..."
"Kafe a cigárko, co víc k tomu říct."
"Teď si dáme jednu na trávení."
"To víš, ranní, hovnopudka."
Říkáme si my kuřáci navzájem.
Předsevzetí si dáváme na témata, která jsou pro nás složitá. Máme cíl se někam posunout. Fanoušek fotbalu si nepotřebuje dávat předsevzetí víc milovat fotbal. Na jazyk se mi dere myšlenka, jestli by místo těch slibů, zákazů, horlivých motivací a následných zklamání ze své neschopnosti nebylo lepší víc se podporovat v tom, jací jsme, co máme rádi a oslavovat to, co nám přináší radost. Být vášnivým milovníkem života, než utrápeným nespokojencem, honícím se za tím být lepší než je.
Záleží na individuálním umění poskládat si to v hlavě, urovnat priority a vypořádat se se zmíněnou "logickou tasemnicí". U sebe osobě jsem si až příliš jistá tím, že získat nový, dosud nenáviděný návyk, nebude o nic lehčí než se vzdát něčeho milovaného. I s jasným vědomím toho, která ze záležitostí je pro mě, především mé zdraví, prospěšná a která devastující. Nemá cenu to házet na předsevzetí.
Zdá se, že je důležité podívat se na to, odkud naše touha po změně a potřeba využívat klišé novoročních odhodlání vlastně pramení.
Mám ráda kuřáky, kteří si na nic nehrají. Příkladem je mladá dáma z mého okolí a její následující líčení:
"Půjčila jsem si kolo, že tam dojedu na něm.
Samozřejmě kopec jak kráva,
nemohla jsem to vyjet, víš jak,
plíce kuřáka.
Tak jsem si dala pauzu,
abych si dala cigáro."
Mám ráda kuřáky, kteří si na nic nehrají. Příkladem je mladá dáma z mého okolí a její následující líčení:
"Půjčila jsem si kolo, že tam dojedu na něm.
Samozřejmě kopec jak kráva,
nemohla jsem to vyjet, víš jak,
plíce kuřáka.
Tak jsem si dala pauzu,
abych si dala cigáro."
Žádné komentáře:
Okomentovat